ANALÝZA LATENTNÍCH TŘÍD

Již v 50. letech 20. století přišel P. F. Lazarsfeld s myšlenkou, že důvodem určité struktury odpovědí, které jsou zaznamenány ve formě několika dichotomických proměnných (nesouhlas/souhlas), může být skutečnost, že respondent patří do určité skupiny. Toto na první pohled neviditelné členění označil Lazarsfeld jako latentní struktury a odvodil postup jak je nalézt. Od 70. let řešili statistici obecnější úlohu hledání typologie osob (tzv. latentních tříd), která způsobuje, že zaznamenáváme odlišné struktury odpovědí, měřených několika nominálními či ordinálními stupnicemi. S rozvojem moderní výpočetní techniky se od 90. let začíná analýza latentních tříd hojněji využívat zejména v sociologii, politologii a příbuzných oborech pro situace, kdy s ohledem na charakter proměnných nelze užít faktorovou analýzu. Podobně jako ve faktorové analýze je i v analýze latentních tříd znám kromě exploračního přístupu (snaží se nalézt latentní třídy a jejich význam) také konfirmační přístup (ověřuje, zda je jednou vytvořená typologie vhodná i pro jiné populace nebo pro stejnou populaci po určité době). Díky možnostem softwaru má analýza latentních tříd široké uplatnění a výjimkou nejsou ani aplikace, kdy se výsledná typologie užívá jako vstup pro další analytické metody (například regresní analýzu nebo analýzu rozptylu). Výhodou analýzy latentních tříd (zejména úloh s málo třídami) je snadná interpretace výsledků a jednoduché pojmenování tříd.